Už jsem líná i nadávat

31. října 2014 v 21:55 | Michi |  Stories from my life
Víte, já jsem velký fanda halloweenu (pokud jste si nevšimli) a tenhle den mám upřímně ráda. Takže je jasné, v jaký den se mě rozhodne karma potrestat. A protože vím, jak všichni lidé mají vždycky radost z cizího neštěstí, řekla jsem si, že se s vámi o svůj dnešní zážitek podělím. Nazvěme to "My most lucky day so far".
Den začal celkem normálně, sice jsem zjistila, že šála je už nadobro ztracená a ve spěchu jsem si zapomněla rukavice, ale fajn, i to se nějak dá. Škola probíhala nadmíru normálně a nudně. Menší infarkt v podobě vyhrožování písemkou z povinné četby nepočítám. 4 hodiny informatiky nebyly nikdy zábava, ale dneska se čas vlekl až abnormálně. Dostali jsme zadáno "elektronicky" sestavit počítač (bylo jasné, že výtvarníky by k reálným počítačům nikdy nepustil a já ho plně chápu, když si pomyslím, že jeden technik spálil základní desku, tak si neumím představit, jak bychom dopadli my). Ne, nepamatuju si, co má být všechno součástí počítače, jen jsem jela podle seznamu na alze. A ano, jednoho dne si to zapamatuju, ale dnes není ten den a zítřek taky vypadá bledě.
Pravá sranda začala, když jsme v Poděbradech v pěti členech našeho gangu nastoupili na vlak. Tenhle jezdí většinou rovnou do Kolína, ani v Oseku nestaví, takže představte si moje zjištění, když po prohlášení z reproduktoru, že "následující stanice Kolín" stavíme v Oseku. To jsem ještě přešla, přeci jenom ty reproduktory jsou předem naprogramované a někdy jim ty stanice nesedí, když má vlak zpoždění. V Oseku jsme stavěli neobyčejně dlouho, už jsem začala být mírně nervózní, když se vlak konečně rozjel... Aby se pak po dvou metrech znovu zastavil. Yeah, nice. Chvíli jsem doufala, že jen řidič prokázal milosrdenství nějakým dobíhajícím cestujícím. Kéž by. Do vlaku vstoupil velmi velmi "přívětivý a ochotný" starý pán a oznámil nám, že na trase Osek - Kolín se stala nehoda. Skokan. Tenhle měsíc už druhý. Víte, já vím, že tohle asi někoho naštve, nebo pohorší, ale jeden černý vtip za to čekání v Oseku si odpustit prostě nemůžu. "Víte, jak nasrat lidi i po smrti? Skočte pod vlak." Řidič z vás bude mít trauma tak, že nejspíš nebude shcopen pokračovat v práci a cestující minimálně pěti vlaků budou totálně nasraný, protože budou mít zpoždění. Sebevrahy jsem nikdy neodsuzovala, ale skokany pod vlak jo. Víte se zpožděním se smířím. Sice jsem dneska měla schůzku a přišla jsem o dvě hodiny pozdějš, ale fajn, poslouchat víc jak stovku nasraných lidí, jak volají různě po příbuzných, jestli je nepřijdou vyzvednout, taky stálo za to. Ale způsobit někomu takové trauma, že vás zabije a nemůže s tím prakticky nic udělat, to je to, co mě na tom štve. Tolik k mému moralizování, ale abych se posunula dál. Bylo nám řečeno, že tam probíhá vyšetřování a že než se vlak rozjede, může to trvat půl hodiny, ale možná i 2, ke všeobecnému nadšení. Tak nás pobídl, ať jdeme ven se projít, nebo si zakouřit, cokoliv. Kdyby měli v Oseku aspoň nějaký bufet, vůbec bych si nestěžovala. Ale hvězdy nám nepřály. Tak jsem mezitím obvolala příbuzenstvo a oznámila jsem jim, že dneska mě dřív jak v 5 neuvidí. K tomu se můj žaludek nenacházel zrovna v cestovním rozpoložení, což mi celou situaci moc neulehčovalo.
První jiskřička naděje se objevila, když nám ten samý "přívětivý a ochotný" starý pán přišel říct, že pro nás přijede náhradní autobus. Naděje pohasla, když se ukázalo, že bude to jednotné číslo bylo míněno doslovně. Jeden "přívětivý a ochotný" starý pán z davu se ozval a myslím, že mluvil za celý dav tvořící cestující z minimálně tří vlaků, když nahlsa prohlásil "To si z nás děláte srandu?". Ne, k naší smůle nedělal. Všichni z naší skupiny se tedy dali do zuřivého shánění odvozu. Což se sice povedlo, ale nakonec to bylo nevýznamné, protože náš dobře známý "přívětivý a ochotný" starý pán přišel naposled s dámou s růžovými culíčky a oznámili nám, že pro nás přistavili vlak a že tělo bylo už odklizeno tak, aby byly koleje průjezdné. Lidé se tedy hromadně nahrnuli do vlaku, načež započala vyhlídková jízda, ze které by měl pravděpodobně dexter či hannibal nefalšovanou radost. Já osobně jsem zahédla jen auta a stačilo mi to. Pochopitelně cestou vlakem padaly různé vtipy s různým sutpněm nechutnosti, ale řekněme, že s tím vás obšťastňovat radši nechci. Tolik k mému halloweenu. Zbytek dne už byl o něco lepší, sice jsem venku solidně mrzla, ale jinak to bylo celkem v pohodě. Doufám, že jste si dnešek užili lépe, než já a pokud vás jakákoliv část článku pohoršuje, věřte, že na svůj názor taky moc pyšná nejsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 20:24 | Reagovat

Více než skokani pod vlak mě štvou (a to je mírně řečeno) takoví ti "sebevrazi", kteří prvně volají na policii, že chtějí skočit či cokoliv jiného. Cože? Pokud se chci zabít, udělám to a ne, že se nechám sáhodlouze přemlouvat, abych to nedělal...logika -_- Nicméně v tvém případě bych byla za takové zpoždění a ještě hnusnějším chování ČD taky naštvaná...

2 Michi Michi | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 21:44 | Reagovat

[1]: A ještě těžší kalibr jsou děcka na fb, co o tom píšou statusy ._."

3 sneeuwland sneeuwland | Web | 3. listopadu 2014 v 21:02 | Reagovat

Až budu chtít umřít, tak skočím, ať si lidi berou moje jméno do huby i až umřu :DDDD

4 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 3. listopadu 2014 v 22:41 | Reagovat

Tak to je docela borec, že si vybral k sebevraždě zrovna Halloween :D

5 Em Age Em Age | Web | 4. listopadu 2014 v 16:07 | Reagovat

Ty chodíš do školy do Poděbrad? Do jaké? Já tam taky chodila do školy, na EKO. :) Je pravděpodobné, že jsme se už někde minuly, potkaly... :D

6 Michi Michi | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 18:11 | Reagovat

[3]: Heh, i to je možnost :D

[4]: To teda :D Takovej borec, že bych ho ani do toho pekla nepouštěla :D

[5]: Wow, tak to je dost dobře možné, já jsem na multimediálce a ta má jednu budovu s ekem :D

7 Hanyuu Hanyuu | Web | 7. listopadu 2014 v 11:22 | Reagovat

Podle mě jsou sebevrazi, a nejen skokani, neskuteční sobci. Myslí jenom na to, jak jim se tady nechce dál žít, tudíž v tom vidím určitou dávku zbabělosti, může se se mnou hádat kdo chce, jak chce, ale sebrat jednou odvahu k tomu, konečně se zabít, je vlastně nic oproti sbírání odvahy tisíckrát za život, když se něco posere nebo se jen dostaví nějaké důležité rozhodnutí. No, ale zpátky k tomu, co jsem chtěla říct - Skoncovat se životem je sobecký kvůli těm, co tady ti lidi po sobě nechaj. Když nemají nikoho, kdo by po nich vzdechnul, ať si dělaj, co chtějí, ale dokud mají rodinu, přátele atd. musí se ohlížet i na ně. A pak je tu taky to, že když skočíš pod vlak, rozhodně tím zničíš život strojvedoucímu a tak dále a tak dále... Stále mi z toho vychází, jak sobecký to je.

8 Michi Michi | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 16:22 | Reagovat

[7]: Líp bych to asi neřekla. Štvalo mě to hlavně kvůli mým sobeckým problémům, ale má to následky i pro jejich okolí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama