5. listopadu 2014 v 19:03 | Michi
|
Už jednou jsem se rozmluvila, jak jsou výtvarníci přívětiví pokud jde o kreslení živého modelu. Teď bych se ráda zmínila o neživých modelech. Když si totiž výtvarníci nemohou stěžovat na to, že se model neustále hýbe, kompenzují si to stěžováním na nesplnitelnost úkolu. Naše třída je totiž už tak trochu vyšší dívčí, takže o zátiších s jedním kusem ovoce/libovolné věci si už můžeme nechat jenom zdát. Na začátku hodiny bylo pár lidí posláno do spodního patra pro bednu se zahrádkářským náčiním. Až do poslední chvíle jsem se snažila si naivně myslet, že se učitelka prostě plánuje dát do zkrášlování třídy (jejíž zelené obyvatelstvo přivedl předchozí učitel na pokraj hladomoru). Omyl, pochopitelně. Ta velká kupa všeho možného byla pochopitelně výzdoba na náš hrob. Už ani nevím, jestli mluvím v nadsázce, nebo ne. Na začátku jsme byli podle příručky poučeni o kreslení zátiší a za stálé hladiny nadávání a vzrůstající deprese ve třídě jsme se dali do díla. A o kompenzaci nadávek na nesplnitelnost úkolu jsem nežertovala. Jsou tři kategorie: Ti, co celou hodinu zarytě mlčí, a nadávají leda tak v duchu, ti, co berou celou situaci s humorem a v jednom kuse se smějí a ti, co převážnou část hodiny mlčí, ale čas od času zařvou na celou třídu o tom, jak jim to nejde tak hlasitě, že to probere i lidi se sluchátky. Celé třídě pak krauje učitelka, která čas od času přijde, výtvory nám zkritizuje a na dalších 15 minut odejde.
A k výtvorům: Z dneška mám dva nedodělané (když máme odpoledne prostorovku místo figurálky, tak je tento stav naprosto standardní), první je zátiší s konví, květináči a roznými podivnostmi a druhé pokus o reliéf hlavy, svícnu a kytky. Mám hlínu za nehty a ruce černé, že to ani mýdlem umýt pořádně nejde. Nice.
Špinavé pracky na umělecké jsou normálka :D Zátiší je hrozná nuda, to už radši čmárat ten hyperaktivní model.