Výsledek mrznutí

27. října 2015 v 22:00 | Michi |  Školní tvorby
Ve světle předchozích dní budu muset přehodnotit svou frázi "Víte, já nejsem náročný člověk". Protože jistá akce, která nechvalně proslula pod názvem "Výtvarný plenér", by mě měla podle učitelek přesvědčit o tom, že jsem náročný člověk. Proč? Protože Výtvarný plenér by se dal popsat jako základní výcvik přežití pro křehké puberťáky. Abych se ale dostala k jádru toho, proč to popisuju s takovou dobrou náladou: Po příjezdu na místo totiž téměř okamžitě nastalo několik problémů. První: žádný signál. Jo, to se dalo čekat. Zhruba pět lidí dostalo nervový záchvat, zbytek jenom blbě čuměl (k ohromnému pobavení učitelek). Další problém nastal při zjištění, že nikde kromě chatek učitelek není zásuvka (problém vyřešen po tom, co jsem obsadila se svou spolubydlící chatku s podobnými vlastnostmi), takže ti, co dostali nervový záchvat předtím mohli zvesela pokračovat dál. A pak přišlo to, co pohlo i těmi nervově stabilnějšími. Sprchy a záchody. Budiž udělen soucit dívkám ve svém kritickém období. Po pravdě, se mnou to ani moc nehlo, protože takovéhle tábory byly v mém mládí celkem standard, ale co mě opravdu dostalo bylo to, co se mě pořádně dotklo až v noci. řekněme, že když v noci spíte s celým kufrem nabaleným na sobě a stále vám je zima tak je něco asi v nepořádku. A pak přišel poslední hřebíček do rakvve našeho výletu. Jídlo. Opět standardní táborová strava. Nevíte, co to je a nejspíš nechcete vědět co to je (stále se můžeme uklidňovat, že kočku, co běhala po táboře jsme viděli i poslední den). Netlachám jen tak zbytečně, budiž důkazem kvality stravy, že kamarád, co poctivě jedl každou věc, co nám dali, to druhý večer nerozdejchal. Ostatní (včetně mě) si pro jistotu objednávali jídlo s Jindřichova Hradce, kde nás ten, co to dovezl začal postupně nenávidět, ale to už je pohádka sama o sobě.
Ta část, kdy jsme měli být produktivní, je však kapitola sama pro sebe. První věc, co jsme dostali zadáno, bylo udělat (počtem už si nejsem jistá) 16 skic na černý papír křídou. Okay, skicy jsou celkem moje parketa, ale chodit na mě s křídou? Jo, fajn, křídy jsou supr, dokud s nima nemáte udělat 16 skic na 8 papírech, takže musíte kreslit z obou stran, načež se vám tak 3/4 rozmažou a i kdybyste se snažili sebevíc, tak nepoznáte, o co jste se vůbec snažili. Což vedlo k tomu,ž e od nějaké 3. skicy jsem se přestala snažit. Pak si matně vybavuji abstrakci vody, ale protože jakmile uslyším slovo abstrakce (potažmo kubismus etc.), tak automaticky nasadím otrávený obličej a ignoruji všechno, co dál ta osoba vypustí z pusy, tak to taky podle toho dopadlo. Jaksi nevýrazně. Co následovalo dál, to už se mi zamlouvalo víc, protože vodovky, to je prostě moje milovaná záležitost. Obrázky přihodím pod perex, celý výlet bych shrnula tak, že to celkem přežitelné bylo, o tom, jak jsou mladí závislí na technologiích bych sice ráda filosofovala, ale to radši někdy jindy a jinde.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WaclawX WaclawX | E-mail | 17. ledna 2017 v 16:26 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na french-mistake.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama